Workshop o kreativním využití autobiografie ve výtvarném díle

Workshop byl realizován v rámci projektu Tvořivost a otevřená mysl. Základní kompetence učitelek a učitelů preprimární a primární vzdělávání. Otevřeno, z. s., č. 05224730/1.

   

Partneři projektu

 

Autor: MgA. Aleš Zapletal, Ph.D.

Garantka: PhDr. Věra Uhl Skřivanová, PhD.

Datum realizace: 28. 2. 2023

Anotace: Cílem workshopu je rozvíjet kreativitu studentů učitelství pro mateřské školy a pro první stupeň základních škol. Se studenty je nejdříve vedena diskuse na téma autobiografie v uměleckém díle. Studenti v rozhovoru kriticky nahlížejí na autorství a niternost v uměleckém díle. Náměty z vlastního života a prožívání jsou následně pojaty jako východisko pro sérii tří výtvarných zadání. Studenti v diskusi navrhují úpravy a varianty těchto zadání, aby byly využitelné ve výchově a ve výuce dětí na mateřských školách a na prvním stupni základních škol.

Klíčová slova (vzdělávací obsah): biografie, autobiografie, autorství, niternost, prožívání, malba, kresba, performance, kreativita, tvořivost.

Výsledky učení:

Citlivě prezentovat vlastní zážitky a prožívání.

Naslouchat a reagovat na zážitky a prožívání druhých.

Využít osobní pozici a autobiografii pro umělecké dílo.

Popsat a vysvětlit problematiku autorství, subjektivity a autobiografie v uměleckém díle.

Kreativně reagovat na niterné impulzy a osobní zkušenosti.

 

Scénář workshopu – tvořivé činnosti studentů

1) Úvodní motivace - brainstorming o autobiografii v uměleckém díle

Umělecké dílo využívá náměty – stopy okolní, sdílené reality, ale zároveň zachycuje jedinečnou perspektivu jeho tvůrce. Ta někdy nabývá autentických odrazů autorovy biografie a niternosti. V krajním případě ale může přílišná introspekce blokovat umělecké sdělení. Se studenty je tato problematika probírána na příkladu uměleckých děl (výtvarných, hudebních, literárních ad.), přinášejí vlastní příklady.

 

2) Mapa emocí

Zadání: Studenti jsou vyzváni, aby na papír vypsali 50 pojmů (slov, či slovních spojení), které v nich vyvolávají silné emoce. Může jít o emoce jakéhokoliv druhu a vypsané pojmy mohou být různého původu: od vlastních jmen, situací, názvů míst, až po samotné výrazy označující emoce. Důraz je kladen na osobní prožívání každého účastníka. Studenti na vypsání pojmů mají dvacet minut.

Následně jsou vyzváni, aby na formát přibližně A3 nakreslili mapu a zanesli do ní (buď formou nápisů, či obrazových symbolů) svých 50 pojmů. „Vezměte si papír A3, tužky či pastelky a nakreslete mapu, do které každé z napsaných slov zakreslíte jako krajinný kartografický element. Věnujte pozornost tomu, jak se mohou pojit emoce vašich slov s asociacemi krajinných prvků. Vyhovuje vám zobrazit osamělost spíše jako poušť, či jako ovocný sad? Jak mají se sebou slova sousedit, jak mají být oddělena, či spojena sítí řek a cest? Co je ve vyšší nadmořské výšce a co je na jihu?“

Se studenty jsou rovněž rozebrány konvenční náležitosti mapy (světové strany, linie oddělující jednotlivá území, šrafování jako symbol krajinného terénu apod.) a druhy map. Připomenutí těchto konvencí je důležité, protože ne každý ví, jak mapy vypadají. Účastnící tím získávají vizuální a koncepční zásobu, ze které pak mohou čerpat. Jsou motivování, aby těchto vžitých prvků využili a metaforicky je pojili se svými emotivními pojmy.

Někteří studenti byli nejdříve bezradní, nevěděli jak začít. Jedna studentka se vyjádřila, že to vůbec nechápe. Po krátké době, se ale každý ponořil do práce.

Studentům byl vyčleněn čas půl hodiny, který se ukázal jako nedostatečný a byl následně prodloužen na tři čtvrtě hodiny. Studenti ve stanovené době mapu stihli vytvořit na základní úrovni, která by mohla být dále rozvinuta, práci by se mohly věnovat další dvě vyučovací hodiny (dohromady tedy přibližně 3 vyučovací hodiny), aby studenti měli dost prostoru prokreslit detaily. Domnívám se však, že k pochopení principu a výhod tohoto zadání, tak aby mohlo být dále předáváno, jedna vyučovací hodina stačila.

Po ukončení práce proběhla diskuse, ve které se ukázalo, že jednotliví studenti k práci přistoupili zcela různorodými způsoby. Také bylo probráno, proč se někdo může cítit na začátku tvůrčího zadání paralyzován a není schopen začít. Vyučující zdůraznil, že umělecké dílo obvykle není možné vymyslet bez kontaktu se samotným výtvarným médiem. Praxe obvykle vytváří „myšlenku“ díla. Probrány byly také možné aplikace zadání pro děti v mateřských školách a na prvním stupni ZŠ. Kolektiv se shodl, že toto zadání v nepozměněné formě by bylo pro takto staré děti příliš náročné, protože děti nemusejí mít ani základní představu o kartografických konvencích. Byly navrhovány „snazší“ varianty. Děti mohou vytvářet mapy různých druhů, počínaje mapou určitého příběhu. Do prázdné mapy také mohou zanášet pojmy z různých oblastí, například mohou udělat mapu dobrých zážitků a nepříjemných zážitků, což již přímo souvisí s původním zadáním. Práce takového druhu se blíží metodám arteterapie, protože se jejich účastník otevírá a prezentuje své niterné představy, zážitky apod. Je proto nutné k podobným aktivitám přistupovat v bezpečném prostředí a s velkou obezřetností, výsledky nehodnotit a nikoho do práce nenutit.

Projevy tvořivosti: introspekce a záznam emocí, metaforický přenos mezi pojmy a vizuálními symboly, představivost, fantazie.

Metody: písemný záznam prchavých emočních stavů, přenos pojmu do vizuálního symbolu, kresba, malba, využití barev a tvarů ke komunikaci.

 

3) Performativní prezentace mojí věci

Zadání: Každý dostane za úkol vybrat si jednu, či více věcí, které u sebe má. Může jít například o obsah peněženky, nebo konkrétní módní doplněk. Následně má každý 10 – 20 minut na to, aby si připravil krátký neformální výklad o této věci doprovázený, nebo následovaný určitým tělesným a prostorovým výkonem (performancí). Nutné je seznámení s žánrem performance. Důležité je také sdělení, že tato performance může být zcela základní a nenáročná, například navlečení předmětu na nit, jeho umístění na určité místo, změna své tělesné polohy apod. Následovat má diskuse o významu jednotlivých performancí a možnostech přizpůsobení zadání pro děti.

Vyučující nejprve promítnul několik známých performancí, které napomohly k vysvětlení principu média performance. Většina studentů totiž předtím o tomto pojmu měla jen mlhavou představu.

Studenti po další motivaci postupně několik performativních výkonů realizovaly, protože se podařilo navodit uvolněnější atmosféru. Po každé performanci proběhla krátká diskuse o možném výkladu proběhnuvšího aktu. Jedna účastnice teatrálně jedla rohlík a promluvila o své lásce k jídlu. Další účastnice během performance symbolicky okradla své spolužáky, což nejspíše nebylo vnímáno jako vážně míněná zpověď o kleptomanii, ale spíše jako humorné gesto. V závěrečné performanci její autorka nejdříve přiměla celou skupinu, aby se shromáždila na určitém místě a následně je vyzvala k hromadnému objetí, což bylo vhodné ukončení této pasáže, protože aktivovalo i doposud spíše pasivní účastníky. Motiv osobního předmětu tedy byl v průběhu práce upozaděn, přestože na začátku fungoval jako spouštěč.

Při následné diskusi se kolektiv shodnul na tom, že podobné zadání může i s dětmi v dané věkové skupině dobře fungovat, jen slovo performance má být dobře objasněno například skrze pojmy “scénka“, „představení bez příběhu“ (nejedená se o divadelní představení), apod.

Projevy tvořivosti: otevřenost novému, uplatnění fantazie, invenční řešení úlohy, hledání výrazových možností, inovativní přístup, autentický individuální projev, uvolnění a tvůrčí odvaha, experimentování, tolerance k neobvyklým situacím, osvobození se od předsudků.

Metody: performance, metaforické znázornění pojmů pohybem a gestem.

 

4) Emoční autoportrét a závěr

Zadání: Jako poslední zadání, které předcházelo závěrečné diskusi, bylo zvoleno vytvoření autoportrétu, který primárně nemá referovat o viditelné podobě, ale o vnitřním rozpoložení a emocích autora.

Zvoleno bylo rychlé, barevné, kresebné medium – pastelky a fixy. Šlo už spíše o oddechovou, nikoliv analytickou aktivitu, studenti byli motivováni k uvolnění a zklidňující reflexi dnešních zážitků. Některé vzniklé portréty (a jejich slovní doprovod) promlouvaly o únavě, většina byla laděna pozitivně.

Doporučil bych pro příště vytvořit dva symptomatické autoportréty – jeden hned na začátku, druhý úplně na konci workshopu. Toto zarámování by mohlo zviditelnit případnou transformaci a zážitek, který studenti z workshopu měli.

Na závěr ještě byly v krátkosti připomenuty některé klíčové body workshopu, účastníci byli tázáni, co jim nejvíce utkvělo, co nejspíše využijí ve své výchovné a vzdělávací praxi s malými dětmi.

Který úkol vás nejvíce bavil a proč?

Co nového jste se naučili?

Který úkol byste nejspíše využili ve vaší pedagogické praxi?

Bylo by pro malé děti nutné úkoly upravit? Jak?

Projevy tvořivosti: introspekce, uplatnění fantazie a představivosti, vyjádření niterných pocitů, dialog.

Metody: malba, kresba, formulace vnitřního stavu a jeho metaforické výtvarné znázornění, zklidnění ve formě slovní reflexe.